O jednom volném víkendu jsem vyndal ze skříně postupně dva přístroje, které mám už mnoho let ale bylo mi líto se jich zbavit. AVO-M který mi dal spolužák na střední nikdy neměřil správně. Někdo předemnou se ho snažil opravit, zřejmě musel převinout 600mA vinutí transformátoru a přidal jeden odpor do místa, kde nedává smysl zřejmě ve snaze zprovoznit aspoň měření napětí. Tenkrát jsem se také snažil přístroj opravit, ale vypadalo to, že magnetoelektrický systém ukazuje málo na každém rozsahu. Až jsem se dostal do fáze, že jsem chtěl systém vyměnit za jiný z ještě staršího přístroje Volt-Ohm metru, o kterém píšu dále.
Přitom skutečnou příčinnu jsem odhalil až teď. Bylo jen přehozené zadní perko ručičky, ve kterém byly dva závity přes sebe a ručička se tak zachytávala a neměla lineární průběh. Po srovnání a doladění nuly přístroj ukazoval plnou výchylku přesně na 800uA. Pak už stačilo jen odstranit všechny úpravy a najednou přístroj začal měřit přesně na všech rozsazích.
Co se magnetoelektrického systému týče je zajímavé, že lineární průběh je jen v určité části výchylky, ve které je stupnice, je tedy nutné zkontrolovat jestli není ručička ohnutá a naladit nulu tak, aby cívka byla v obou krajních polohách stejně daleko od dorazu. Proud maximální výchylky je v tomto systému ještě doladěn magnetických "bočníkem" kusem ustřiženého plechu zastrčeným v pouzdru na magnetu. Jeho úplným vyjmutím klesl proud maximální výchylky na 790uA, tedy 1% dolů. Je zajímavé, že systém je tedy schopen fungovat tolik let bez ztráty přesnosti.
Po této snadné opravě jsem vyndal druhý přístroj. Jedná se o starý zřejmě důlní Volt-Ohm metr pro kontrolu baterií a roznětek, který jsem dostal už jako malý. Původně byl v těžké hliníkové skříni, ale pro úsporu místa mi už zbylo jen šasi napadené rozebíráním. Byl přestříhaný svazek drátů k odporovým děličům, chyběly všechny vinuté odpory na špulkách a opět magnetoelektrický systém se zasekával.
Nejprve jsem se věnoval oprýskané stupnici, ze které padaly šupinky stupnic. Naštěstí pomohlo přestříkání bezbarvým lakem a stupnice je ještě čitelná. Když zasychal lak, tak jsem se pustil do čištění magnetoelektrického systému, který se zadrhával o kovové piliny chycené ve vzduchové mezeře s cívkou. Po vyčištění, srovnání perek tak, aby se závity nedotýkaly, doladění nuly a vůle jehlových ložisek se podařilo měřit plnou výchylku na proudu přesně 1mA, byla tedy naděje, že celý přístroj půjde opravit.
Protože jsem se dlouho řídil tím "nic nevyhazovat" tak jsem kupodivu velmi rychle našel všech pět špulek vinutých odporů. Jen jedna byla rozvinutá ale původní drát, nebo jeho část, jsem poblíž také našel. Když jsem překvapen zjistil, že špulka označená 13,500 má stále opravdu 13500 Ohm měřených moderním přístrojem, tak jsem se pustil do kreslení schematu a kompletní opravy. Schema jsem kreslil tak, že jsem odhadoval, kam vedly přestíhané dráty tak, aby zapojení dávalo smysl. Většina drátů v přístroji má totiž jednu barvu - zelenou.
Nejtěžší bylo pochopit jak má fungovat měření odporu, ze kterého jsem tenkrát ušmikal všechny odporové špulky a tedy nevěděl kam která patří. Nakonec mi po výpočtech děličů zbyly dvě podobné R9 a R11, kde jedna z nich byla prázdná špulka. R11 jsem navinul původním kusem drátu, ale zřejmě má mít vyšší hodnotu protože i s novou baterkou přístroj ukazuje nulu až ke konci potenciometru.Další zajímavostí je 5mA můstkový usměrňovač vyráběný pro měřící přístroje v ČKD Modřany. Stejný je i v AVO-M. Vtipnou vlastností rozebiratelné konstrukce je, že když se usměrňovač prorazí např. při naivní snaze ho použít na něco jiného, tak se prostě rozebere, místa průrazu se na vrstvě diody čistí dokud se znovu neobjeví propustná i závěrná charakteristika. Pak se prostě plíšky nahází zpět a usměrňovač funguje dál.
Konstrukce je mechanicky docela hezká, složená ze stříbřených plechů a kulatých placiček na sobě, kde 4 z nich mají naprášenou modrou vrstvu oxidu nebo možná germania podle úbytku 0,2V/300uA. Dvě z diod byly proražené, ale daly se kupodivu opravit jemným oškrabáním viditelně poškozeného místa. Pak se objevilo opět propustné napětí 0,2V a závěrné 1,8V. Na měřící přístroj to stačí. Pak zbývá jen napružit znovu plechy a složit celý usměrňovač stažený jedním šroubem a přát si, aby tam i po utažení středního šroubu byly při měření zrovna náhodou všechny diody.
Napěťové rozsahy DC fungujovaly přesně hned, akorát 2% odpor AC rozsahu už nemá M443 ale M492. Zajímavostí 2% odporů je, že mají kód data výroby leden a květen 1964.
Odporové rozsahy na exponenciální stupnici zatím měří asi o 5% menší odpor, asi zkusím upravit R11, pokud se podaří sehnat vhodný izolovaný odporový drát.
Protože už nemám původní těžké šasi, zatím jsem přístroj umístil do běžné krabičky Hammond 1550L, která my zbyla z prototypů solárních měničů a kam kupodivu sedí docela přesně.
Po nakreslení schematu, jsem objevil funkci, o které jsem ani nevěděl. Při měření DC napětí se stiskem tlačítka "4" připojí zátěžový odpor R7 nebo R8 podle rozsahu, přístroj byl určen zřejmě pro měření baterií.
16.2.2025 Všiml jsem si, že na odporu R10 je spoj a přivinutých několik závitů jiným odporovým drátem. ten měl celkem 9 Ohm, Po jeho odvinutí začal rozsah 5000 Ohm měřit správně. K odporu se totiž přičítá i potenciometr, proto nemůže mít 440 Ohm, ale méně.
Žádné komentáře:
Okomentovat