OTL s osmi elektronkami PL509 podruhé

Varování: Příspěvek není návodem ale inspirací pro možný návrh podobného zařízení kvalifikovanou osobou případně pod dozorem jako školní projekt. Obsahuje části pod napětím životu nebezpečným. Autor nenese odpovědnost za újmy na zdraví nebo majetku vzniklé v souvislosti s následujícím příspěvkem. Autor si vyhrazuje právo příspěvek kdykoli změnit. 

O tomto zesilovač jsem už jednou psal. Po čase jsem se rozhodl ho přebudovat a vylepšit. Hlavním cílem přestavby byla hezčí konstrukce šasi a snížení brumu. Schema zapojení se podstatně nezměnilo, přibylo jen pár součástek navíc. Zvýšil jsem kapacitu vyhlazovacích kondenzátorů zdroje a kapacitu výstupních kondenzátorů. Dále jsem zvýšil proud procházející budící, invertující, elektronkou, který byl díky velkému katodovému odporu příliš malý. Pomohl jednoduchý dělič napětí na mřížce elektronky. Zapojení je stále navrženo tak, aby se dalo přepínat 4 nebo 8 koncových elektronek, odpojením jejich žhavení. Usměrňovač anodového napětí se dá přepnout do režimu zdvojovače ke zvýšení špičkového výkonu zesilovače zdvojnásobením napájecího napětí. Ale nárůst výkonu je výraznější připojením většího počtu koncových elektronek, nikoli už tolik tím, při jakém ztrátovém výkonu pracují. To vlastně nabízí myšlenku, že u otl zesilovače nezáleží tolik na výkonu elektronek, ale na jejich vnitřním odporu, tedy jednoduše jejich katalogovém proudu anody. U elektronek PL509 je udáván možný proud anody až 1A, což je obrovská hodnota oproti jiným elektronkám, podobných výkonů.

Ani u tohoto zesilovače jsem neupustil od nekompromisního řešení mřížkového předpětí katodovými odpory, které jsem vystavil do prostoru, aby z nich mohlo sálat teplo. Při tomto zapojení, jsou však nutné dostatečné kapacity katodových kondenzátorů, které vlastně převádějí celý výstupní výkon zesilovače.

Mohlo by se zdát, že zesilovač je obrovským žroutem energie, to je, při plném výkonu jeho klidová spotřeba přesahuje 200W, které se při nulové hlasitosti přímo přemění na teplo. Ale na druhou stranu při nažhavení jen 4 koncových elektronek a polovičním anodovém napětí, což pro běžný domácí poslech stačí, se příkon sníží na pouhých 74W.

Po úspěšném odstranění brumu mě zesilovač překvapil dokonalou čistotou zvuku. Nic si nevymýšlí. Do této doby jsem nevěřil, že otl zapojení, tedy zapojení bez přizpůsobení výstupní impedance má nějakou logiku. Na první pohled je jasné, že reproduktory s nízkou impedancí nejsou schopny využít výkon elektronkového zesilovače, který je daný vysokým anodovým napětí a malým proudem - proto se používají výstupní transformátory, které sníží napětí a zvýší proud - aby se výstupní výkon přenesl do reproduktorů místo, aby se spálil na anodách obrovských elektronek...
Jenže toto zapojení dokáže při stejném příkonu ze sítě nadělat stejný rámus ještě kvalitněji než podobný zesilovač s výstupními transformátory, porovnával jsem ho například s mým zesilovačem osazeným EBL21, který má příkon 100W. Výkonem se mu téměř vyrovnají už čtyři PL509 v zapojení otl... s příkonem 70W...nemluvě o kvalitě zvuku.

Schema jednoho kanálu...

Schema zdrojové části zesilovače:

Vylepšené zapojení, pěti body pod sebou jsou naznačena místa, kam lze připojovat další dvojice paralelních PL509. (samozřejmě včetně mřížkových a katodových odporů, kondenzátorů)